Battleground Europe CZ

Diskusní fórum o simulátoru World War II Online: Battleground Europe (PvP MMO FPS RTS RPG Stealth)
Právě je 14 duben 2024, 02:37

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: KL, SP a Thajsko 13.3 - 1.4.2010
PříspěvekNapsal: 08 březen 2010, 21:29 
Offline

Registrován: 17 leden 2009, 18:23
Příspěvky: 8
Zdravíčko, jdeme na to


Den D-x dní
Určitě Vás zajímá, jak jezdíme, kde zjišťujeme hotely a tak podobně. Je to poměrně jednoduché. Podíváte-li se na libovolnou nabídku cestovní kanceláře, s destinací Thajsko, okamžitě Vás při pohledu na cenu přejde chuť cestovat jako mne. Není problém, aby týdenní pobyt s all-inclusive stál 75k korun. Ale to sedíte na jednom místě a v podstatě se nehnete od bazénu. Na to se ale nemusí cestovat přes půl světa. Přitom ta cena – za co ? Charterový let je levnější jak linka, Kolik toho ve skutečnosti sníte a vypijete. Navíc v hotelovém pokoji v podstatě nejste. Za co tedy 75k ? Daň za luxus.
My to děláme asi takto. Různé české cestovky nabízejí některé hotely. Stejně tak se dají najít stránky – průvodce – třeba thajskem. Vezmete jména hotelů či ubytovacích zařízení a porovnáte je s mým oblíbeným http://www.tripadvisor.com . U daného hotelu získáte nejen „nepromo“ fotky, ale také vyjádření ostatních, co se v hotelu ubytovali. Pokud v textu nenajdete něco, co „nepřežijete“ máte napůl vyhráno. Stačí akceptovat cenu a ideálně zaplatit po internetu kartou. Vytvoříte tak záchytné body Vaší cesty. Je sice možné že narazíte v místě pobytu na levnější srovnatelné ubytování, jenže možná taky ne. Na hotelu se naučili zneužít toho, že přijde někdo z ulice a chce, nebo spíš musí se někde ubytovat. A pak Vám tu internetovou cenu prostě nedají a nedají.
Letenky – je potřeba hlídat. Pod rozmezí 12-14k do Bangkoku asi neseženete. Musíte začít hledat 331 dní před odletem, dřív to nejde, ale neváhat dlouho.Pak už zase nejsou. Letenky po Asii – společnost http://www.AirAsia.com . Jsou nejlevnější. Místní pro to mají výrok „čípčíp“ (cheap cheap – levné). Nedostanete sice najíst, ale lítají hodně a lítají na čas. Mají pěkná červená letadla a pěkné šikmooké letušky.
No a se sestaveným harmonogramem co a kde dělat (ideálně před zaplacením záchytných bodů), dostatkem hotovosti a kartou se vydáte v den D na cestu…
Den 0
Klasická scéna, nervozita, spěch stres. Naštvaní zákazníci, že si dovoluji na tak dlouho odcestovat. Nikdy to nebylo jinak. Sbaleno máme už týden dopředu. Pozor, pokud bude cestovat s AirAsia, Vaše zavazadlo musí vážit do 15kg. Jinak si připlatíte
Den 1- Den D
Cíl cesty : Vídeň letiště, Bangkok
Odjezd na letiště. Na zvonařce vytahuji ucho od zavazadla.
Vytahuji, vytahuji, kufr jde k zemi, ucho zůstává v ruce.
Usedáme do autobusu a už nám to pěkně začíná. Za náma sedí dvě mongolky. Na mongolky pěkné, ale hubu nezavřou. "Akchai khama kchai nai nou miej jou".
Monika to vydržela 10 minut. Odsedáme si o řadu dál. Maličko lepší.
Za Poysdorfem kdesi u dálnice nás staví POLIZEI, vybírají pasy a mizí v autě. No nevím, jsem malinko nesvůj, ten pas ještě budu potřebovat.
Přichází celník v ruce pas a míři k Monice. Prej jestli má občanku nám bylo přeloženo. Perzonel karte, kdyby jste nevěděli. Nemáme, jdi pryč. Jde. Co to mělo znamenat nevíme. Řidič rozdává pasy. Cestují tu mongoli, indi, bulhaři, ale průserářka je Monika. Asi je to proto, jak jí v létě ukradli kabelku v kavárně.
Vienna airport
Příjezd na letiště, odbavení zavazadel, "seat near the window, please" (chcem zeslu u vokna kemo). Zavazadla mají 14,9 a 14,8kg. Vida.
Zasedáme u Starbucks coffee, pořizujeme identické fotky jako loni – tradice je tradice. Monika při odjezdu kontrolovala, jestli mám jiné tričko, než loni. Mám. Kalhoty a mikinu jsem ale zachoval. Za hodinu a čtvrt máme naklusat na palubu.
A je to tu. zase schánějí nějakého Pasašíra, jako loni. Navíc každý druhý je Abdul Achmed. Snědli jsme masovou palačinku vypili kafe a jdem se nechat nalodit.
Osobní kontrola proběhla hladce. Notebook musí být nejen mimo batoh ale i mimo obal. Sedadla máme K a H. Chvilka nejistoty, ale skutečně jsou u sebe a jedno z nich i u okna. Nad motorem, zhruba jako loni.
Let probíhá v klidu, Monika si vybrala k jídlu beef with rice, já chicken with potatoes. Já mám řízek s bramborem a ona jakýsi maso v omáčce s rýží. Od pohledu je na tom líp Monika, vyměnit nechce. Koukáme na filmy, Monika poklimbává. Mně se zabrat nepodařilo. Koukám z okna pod sebe a sleduju bezejmenná města svítící do tmy. Pouštím na obrazovku mapu, Pakistán, Afghánisán, Indie, Bengálský záliv. Letušky nás budí a dostáváme najíst. Rýže s masem, tentokrát oba. Moc dobrý.
Den 2
Po přistání vše běží jak má. Imigrační, zavazadla. V Bankoku může nastat zmatek s letenkami AirAsia. To, co si vytisknete jako příslib letenky Vám opravdu stačí k přepážce Check-In, nemusíte vyhledávat AirAsia. K přepážce Vás pustí 3 hodiny před odletem. Chvíli jsme posedávali a pak se vydali k pasové kontrole a osobní prohlídce. Davy lidí, fronta na půl hodiny. Gate open. Přesouváme se a už vidíme čekat AirAsia letadlo. Hned jdeme dovnitř. Sedíme s nějakou thajkou na trojce (dejte si za uši pánové !!!), pořád huhlá do mobilu a fotí se. Pak jejím foťákem fotíme z okna i ji samotnou. Kha Phun Kha – děkuji.
Přistání v KL už nebylo tak hladké, pilot s tím docela práskl, asi jak já s modely. No ne tak moc, zůstali jsme v celku. Monika vypráví cosi o přistání na Bali. Asi měli tenkrát rusáci taky popito, a sedal autopilot. Po vyřízení formalit malinko zmatky s taxíkem ale jedem za 102,20RG.
V hotelu nás ubytovali, výhled na dvojčata už není. Je tu asi ubytován někdo s hodně manželka. Nmaeva, zase máme výhled na stavící se budovu. Kluci malajský buší kladivama, asi od rána do večera.
Dole v hotelu má stolík člobrda a prodává výlety. Probíráme je sem, tam, tam a sem. Sedám s ním do auta, vyměnit peníze ve směnárně. V hotelu mění za 4, ve směnárně 4,52. Zítra absolvujeme cosi jako „Tropical Rain Forest“ odpoledne/večer čínské a indické trhy. V úterý ráno Petronasky s výjezdem nahoru, po tom City tour. Ve středu ráno odjíždíme.
Je pěkně zataženo, po ubytování jdeme koupit vodu do 7eleven. Nakonec bereme i nudlovou polívku v kelímku. Voda 3RM - stejně jako v Thajsku, nudle okolo 1,6RM. Na pokoji to pěkně baštíme. Začínám něco psát, ale po jednom odstavci se mi zavírají oči. Monika usnula okamžitě už u nadpisu časopisu, co si původně chtěla číst.
Celou noc prší. Spíme jak budulínci.

Den 3
Ráno jdeme na snídani. Taková slabší běžná hotelová snídaně. Akorát po lidech děsněj bordel a pinkli se nepřetrhávají to uklízet.
Na pokoji se v klidu chystáme, až nás musejí telefonem vyzvat k odjezdu. Že prej jsme zaspali. Kouknu na hodinky, ¾ na 9 a dvě minuty. Mělo to být v 9. Tak nevím.
Po příjezdu kamsi nás řidič/prodavač zájezdů/taxikář ke směnárně v jedné osobě vysazuje z auta, vybavuje mapkou a že prý se až to projdeme, máme se ozvat telefonem. Trochu na sebe s Mončou koukáme, čekali jsme nějakého průvodce a tak podobně. Šlapeme po cestě a já nechápu, na co mám koukat. Asfaltová cesta v lese, stromy, palmy, bambus, cosi jako typické malajské obydlí. Pod stromem sedí opice, ale jak se přiblížíme, odchází do lesa. Procházíme se a já se rozhodl, že Monice nebudu nadávat, jaký perfektní výlet to vybrala. Kol dokola jsou stromy, palmy, zase stromy a zase palmy. A bambus. Panda nikde. Opice, ale nejeví o naši společnost zájem.
Šplháme kamsi do tropického deštného pralesa k vodopádům. Až jsme se dostatečně nakochali přírodou, Monika zjistila, že na pokoji nechala mobil. Takže zavolat si odvoz bude komplikované. Z informačního centra to za nás udělala místní muslimka. Ať pro nás v jednu nakluše. V jednu? Diví se. Jo v jednu. Jdeme se ještě na ¾ hodiny projít. V 12:45 volá řidič, že kde jako jsme. Za 10 minut jsme tam. Nějakej nedočkavej né ?
V autě sedíme, chládneme, Monice se u nosu dělá rampouch a já koukám na palubovku auta. 1:45. Já mám ale 12:45. Takže v Thajsku, kdy jsem si naposled seřídil hodinky na místní čas, mají o hodinu míň! Říkám tedy řidičovi, že asi už vím, proč všude chodíme pozdě… .Vy taky ?
V hotelu na sebe rveme plavky a valíme k bazénu. Stačil jsem se jen jednou vykoupat a začalo pršet. Na Moniku byl 28mi stupňový bazén moc studený. Prý mám napsat 25, nebo nedostanu kávu.
Zdřímli jsme si a já ani nic nenapsal, ačkoli jsem chtěl.
Večer nás vyzvedli včas, dokonce o 10 minut dřív. V mikrobusu s námi byli nějací australani. Vyhodili nás v čínské čtvrti, go shopping a že máme smlouvat. Tak jsme to procházeli, odháněli prodavače DVD, zaručeně pravých hodinek a dalších kravin. Nakoupili jsme magnetky na ledničku. Monča se tam magnetkama prohrabovala, a klučíkovi šikmookýmu česky vykládala kde co. Ale česky. Koukal jak jojo a usmíval se. Ani nevím jak se to stalo a Monča se najednou mazlí s krásnou kabelkou od Hermese, zaručeně pravou 
Naložili nás a odvezli kamsi do tmy. Jo, dostaneme najíst!
Jíme, jíme a najednou začíná kulturní show. Holky a kluci malajský, předvádějí tanečky. Proti rannímu super výletu jsem se bavil. V noci jsme sebou praštili a hned spali.

Den 4
Ráno v klidu snídaně, tentokrát ve správnou hodinu. Nandal jsem si nudlí a pak dvě omelety, jablečnej džus a kávičku. Dobili jsme elektroniku a vyrazili na Petronasky, alias Twin Towers, alias KLCC. Jeli jsme fungl novým taxíkem, značky Proton. Prý velmi levné, 45000RM, asi 250000kč ??? Copak neví, co se děje v Evropě? Z toho co jsem pochopil, tak na nemalajské auto je nehorázné clo/daň. BMW se tu prý říká Be My Wife, a po svatbě/koupi Be More Worry (víc trápení ?). Pochválil jsem jak voní novotou, pokecal o Chelsea a Petru Čechovi. Jel s náma ještě jeden dědula a ten nás propašoval do Petronasek, v podstatě mimo frontu. Bohužel teda až nahoru se nejezdí, pouze na ten mostek mezi nima. Horní 42 patro je pro zaměstnance budov, dolní 41 je pro turisty. Něco jsme pofotili, pokamerovali a už se jelo marmeládou do hotelu (tradic jam - zácpa). Po obědě u babky na ulici, jsme si jen malinko odpočinuli a vyrazilo se na city tour. Vyzvedl nás starý známý a systémem – jedeme tam a tam, tady to je, nás provezl celým městem. Zajímavé bylo muzeum, kde jsem se konečně něco dozvěděl o historii Malajsie, jeho koloniálních nadvládách, boji za nezávislost a její nabytí. U královského paláce výměna stráží. Na Pražském hradě je to ale „větší“ opičárna. Ale zase nám tam nestojí koně. A netrousí. A nečůraj pod sebe. Dokonce jsme navštívili mešitu. Navlékli nás do mundůru a ještě poděkovali za návštěvu. Muslimové mají několik „výkladů“ svého náboženství. Pouze snad jedno je ortodoxní a militantní. Všude se na nás usmívali, byli milí a nikdo se na nás nijak křivě nepodíval. To jsem nečekal. Možná je to tím, že tam žije vedle sebe tolik náboženství a entit už dost dlouho. Jinde by to asi moc neprošlo. Navštívil jsem i muslimské záchody. Zážitek ale cenzuruji. S úlevou jsme se vrátili do hotelu, chvilku si odpočinuli a začali se balit.

Den 5
Ve 3:30 zapípal budík a ani jsme se nestačili sami dostavit na recepci, už volal smluvený dopravce na letiště, o půl hodiny dřív. Ptá se, kam jedeme, jestli na KLIA. Ptám se Moniky, jestli na mezinárodní. Jo, do Singapuru a dál jsem to nekontroloval. Mno, až nás vyložil na letišti, daleko luxusnějším než při příletu, začali jsme tušit problém. Na odletové tabuli náš let vůbec nefiguroval. Koukáme na letenky a KLCC, nikoli KLIA. Na informacích nám to potvrdili. Takže taxi, bude prý stát asi 40. Monika valí do banky a vymění 10 euro. Jenže nestojí 40 ale 63, chybí nám 15. Takže znovu vyměnit.
Transport na správné letiště, utracení posledních místních platidel, odbavení. Všechno pěkně odsýpalo, a už sedíme v letadle. Monika klimbá, sotva usne, jdeme na přistání. Let trval 35 minut. Kouká jak čerstvě vyoraná myš. Po příletu nastává opět zmatek. Průvodce píše, že před terminálem je stanoviště „maxitaxi“ za 7S$. Jenže ono nikde. Chvíli si sedáme, já obcházím terminál a nikde nic nenacházím. Honosný stánek s možností předplatit si limuzínu do hotelu tedy vynecháváme. Nějaký pikolík nás u dveří nalifruje do žlutého taxíku. Řidič nechce říct. Kolik to bude stát, že to záleží na taxametru. Jen co se rozjedeme, je už hovornější, Chválí nás, že jsme si vybrali jeho, státní taxi. A že to bude stát maximálně 25. U tamtěch, a ukazuje okolojdoucí taxíky, by to stálo 65 a další sumy. Dává nám základní instrukce, kde co zhruba je, ukazuje nám okruh pro F1. Zná Brno z televize. Teda závodní okruh. On sám na F1 chodí pokaždé. Ještě chvíli klábosíme a už jsme u hotelu. Nevypadá špatně, a je téměř ve středu dění, mezi Chinatownem a Little India. V hotelu ještě nemají volný pokoj. Zavazadla nám dají do úschovy a my se sápeme po informacích o výletech. Chvíli připravujeme strategický bojový plán akce. Než jsme se ale rozkoukali, kde jsme a co jsou za možnosti, slečna/paní kamsi zmizela na přestávku. Vydáváme se proto prozkoumat tu malou indii. Prozkoumávání ale dlouho netrvá, Monika má žízeň a chytá ji amok z toho smradu okolo. Nevím co to teda bylo, ale cítím to na sobě doteď. Vracíme se do hotelu a znovu studujeme výlety. Po mém dotazu, zda se slečna ještě vrátí, ji asi zavolají. Domlouváme co jsme vybrali, platím kartou.
Najednou se uvolňuje pokoj. Že by zahlídli zlato na kreditce a přehodnotili situaci? Možná jo, ale to se přepočítali. My jíme na ulici, nebo na snídani. Přesně tak, jak nás asi na první pohled odhadl. Pokoj je to malý ale útulný. Otáčet se chodíme ven. Museli jsme vyřešit, kam dát tašky a jak se tu budeme pohybovat. Jeden musí vždy ležet. Jinak to nejde. A nebo být na záchodě. Klimatizace je na Deset krychlových metrů předimenzovaná.
Vyrážíme na jídlo do sousedního stravovacího místa. Evropani jsme tu asi jediní. Objednáváme si „toto“ dle obrázku. Nudle a krevety. Mno, chvíli to trvalo, a donesli úplně něco jiného než jsme čekali. Monice po prvním soustu vyhrkly slzy a dožadovala se vody. Nic, musíme šetřit. Musíš vyrdržať. Ostré to bylo velice, ale sníst se to dalo.
Po jídle jsme už vyrazili na výlet – City Tour. To už bylo ale jiné kafe. Vyzvedl nás mikrobus, svezl nás na parkoviště za boxy F1 a přeložili nás do velkého autobusu. Ujal se nás místní chlapík, a začala prohlídka, konečně s výkladem a já se tak lecos dozvěděl o fungování Singapuru. Krom informací o budovách okolo stojí za zmínku auta. Auta jsou problém. Auta tu řeší ministerstvo dopravy. Co jsem pochopil, tak jakási auta jsou malá a levná. Na zbytek je 100procentní clo. Jenže ono ani nestačí mít dvakrát tolik peněz. Musíte si počkat na povolení auto si koupit. Jedná se však o OEM licenci. Neboli, vztahuje se na jedno auto jako kus. Nové, chcete-li jiné, můžete koupit za 10 let. Je tím myšleno třeba BMW. Jedná-li se o jiné, malé a ekologické, nebo motorku, můžete dřív. Jinak máte Smolíka. Počet aut kontroluje ministerstvo dopravy. Takto se jim daří udržet dopravu v rozumných mezích.
Nebo takové kouření. Odhodíte-li nedopalek a policie Vás uvidí, nafasujete pokutu 200-4000S. Pokud to uděláte znovu, nafasujete pokutu 45000S a elegantní oranžový obleček. Ten Vám pak bude dělat společnost při čištění svěřeného místa. Vše se řeší na místě. Čím víc se budete bránit-diskutovat, tím delší bude „odměna“. Pro místní je to tu prý velká potupa. (to samé bych udělal u nás s pejskařema). Nesbíráš, zaplatíš.
Nakonec nás zavezli do orchideové zahrady. Jako dobrý, ale až na to že to byla prohlídka závodní, jako obvykle. Dostali jsme na to 30 minut a poletovali jsme mezi kvítkama jak zběsilí a pořizovali fotografie.

Internet je jen za tvrdou měnu. Na to jim víte co. Sice je tu každej natrvalo přikurtován ke svému Iphone, ale v tomto jsou za opicema. Pak je tu něco jako SingaporeFreeInternet, ale nedaří se mi k němu připojit. Usínám jak zabitej.
Den 6
Snídaně. Stala se zrada. Přečůrali nás. Jídelní lístek. Tedy jídelní fólie. Donesli nám na obrovským talíři dvě malý volský oka, přeřízlej párek, kousek salátu, osminku rajčete, půlku pidibramboráčku, dva tousty, dvě másla a džemy. „Kofíorty“? Cofee please. Dopíjím zbytek mlíka z konvičky…

Odjezd do ptačího parku načas, po cestě dostáváme informace o historii, geografii a průmyslu ostrovo-státu. Po příjezdu jsme unešeni. Jako první focení s krmícími se papoušky. Naprostá bomba. Jsou ochočení, nebojí se, ale bojují navzájem. Jsou jiní než andulky, reagují hned a jsou zvědaví. Nechali jsme si udělat fotky ve stylovém rámečku. Monika je nadšená. Potom ptačí show – vše na kameře. Něco letem světem okolo, tučňáci a stanovený čas v čudu. Začalo pršet. Pokecal jsem si s průvodcem. Sice to byl rozhovor kostrbatý ale pochválil mě. Průvodce se sice ptal, jestli češi mají vlastní řeč, nebo mluví rusky, ale to jsem mu odpustil. Je „hezké“ že rozumím anglicky – nechápe lidi, co cestují a neznají jazyk. Typicky rusáci – vyžadují tlumočníka. Po příjezdu na hotel jsme v sousední pouliční jídelně snědli talíř nudlí. Vyrazili jsme do místního domu, kde se dá koupit levně elektronika. Já jsem jen tak uvažoval že by tam mohli mít třeba nějaké modely, letadlo nebo vrtulníček za cenu jíž by se nedalo odolat. Jenže omyl. Pár takových věcí tam sice bylo, ale bylo to spíš made in china a na dvě věci. Pak tam měli dospělý elektrovrtulník, dokonce snad i za dobré peníze, jenže to už byla tak velká potvora, že bych ji nepropašoval. Zato všude se prodávaly počítače, Iphone a notebooky. V každým stánku a v každým skoro to samý. Zhnusen jsem zavelel k návratu na hotel.
Dobili jsme baterky a vyrazili na noční tour. Ze začátku to vypadalo dobře. Večeře v Chinatownu, na čínský způsob s otočným stolíkem. Dobrý, než jsem kousl do něčeho, co mozek vyhodnotil, že jako ne-e. Seděli jsme u stolu s angličany a australany. S vypětím všech sil jsem to udržel, zapil a zajedl rýží. Monča rýži i dojedla (tu moji). Potom, už za tmy, jsme se kolébali na řece a sledovali město za tmy. Průvodkyně byla v česku, v Praze v roce 1970 a pak v 2008. Prý jsme se zvedli. V roce 70 to bylo takové ušmudlané město, dnes už běžná moderní „city“. Vyplivli nás na nábřeží, kde jsme prohlídli výrobu cínových předmětů. Moc hezký, nedalo se to ale fotit. Bohužel, následovalo obvyklé go shopping, na které jsme nebyli zvědaví. Po zastávce na tržišti nás vyplivli před nějakým super drahým hotelem, The Raffless, v koloniálním stylu. Mno, ty ceny.. a my si tam měli dát drink. Za 35 nealko drink. To ať si nechají, stará budova, přetřená na bílo. A o kus dál by ten samý drink vyšel na 5 .. A měli tam hnusný burský oříšky, i když byly zadarmo.
Den 7 Ostrov Sentosa.
Snídaně opět jak pro pipinušku, nic pro pořádnýho chlapa na celej den. Nejedeme přes cestovku, zkoušíme to na vlastní pěst. Večer jsem studoval mapu a hledal zastávku MRT. Mono Rail Train. Jenže, my ji nikde neviděli. Na recepci dostávám Info, že je to fakt kousek. Nacházíme ji celkem v pohodě. Cesta přes čtvrt města, depozit 1 na kartu, dohromady 2,20 na osobu. Jsme unešeni. Mimochodem je to úplně obyčejný metro, a místo dvou kolejí má 4. Na cílové stanici VivoCity malinko bloudíme, ale po chvíli už kupujeme jízdenku a atrakce na ostrov Sentosa. Přesedáme na Sentosa Express, co už se jako monorail i tváří. Následuje orientovávání se a tak dále. Sedáme na správný autobus a už jsme u podvodního světa a delfíní laguny. Podvodní svět je pěkný, ale těžko se v něm fotí. Foťák má problémy s ostřením, za chvíli je z toho bleskání skoro vybitej. Podvodní svět hezkej, hladíme si i žraloky. Vidím svého známého tvora z loňska. Žralok leopardí. „Please, do not put your hands into the water“ – a na obrázku žralok kousající ruku. No maucta, A já byl asi metr a půl od daleko většího strejdy.
Delfíni stojí za prd. Zklamalo nás to. Párkrát vyskočili, párkrát obvyklé kousky ale skončilo to dřív,než nás to přestalo bavit.
Následoval Fort Siloso, vojenská expozice z druhé světové války, moc pěkné.
Přesunuli jsme se na další objednané atrakce, lanovku, vyhlídková věž (v dálce mrak). Vyhlídková hlava lva (mrak nad námi, začíná kapat). A spustila se průtrž jak blázen. Snad hodinu a půl jsme seděli u východových dveří a čekali až přestane. Přece jim neuděláme radost a nekoupíme si deštník nebo pláštěnku. Zato jsme si koupili francouzskou bagetu (suchou) . Protože se celý areál spíše dostavuje, po bojové poradě bylo zaveleno k ústupu. Na recepci v hotelu jsme přiopili Singapore Flyer, což je přerostlý ruský kolo v Marina Bay, v zatáčce č.1 okruhu F1.
Doprava? Žádnej taxík, metro plus pěškobus. Zase se ženou mraky. Než jsem s Mončou ke kolu docupital, začalo kapat. Nastoupili jsme na kolo. Už nevím kolik má metrů, ale je velký. Nahoru 15minut, dolů kupodivu stejně. No mámo, nejsou to nádherný panoramata? Sotva jsme vystoupili, přerušili atrakci kvůli počasí. Kolo se ale nezastavilo. Čekali jsme asi hoďku než pršet přestalo. Při návratu do hotelu jsme v místním stravovacím zařízení zakoupili rýži s kuřetem a cosi jako těsto fritované na oleji. No, myslím si že kdyby jste to viděli, nic si tam nekoupíte. Ale chce to zatnout zuby a přimhouřit oko. Ale pochutina to byla vynikající. Jen už mě začínají ty jejich univerzálně pálivé chutě trošku nudit. Sbalili jsme si věci, už je čas.

Den 8
Na snídani situace nezměněna. Prší. Z doplňkového výletu nic nebude. Chtěli jsme vyfotit ChinaTown z řeky ve dne. Místo toho vyrážíme pro jízdenky na metro. Ano, na letiště vyrážíme metrem. Za 3.30. Jsme blbí, že jsme nejeli už z letiště. Po koupi jízdenek do shoppingu s elektronikou. Kupuju si náhradní baterku do foťáku. Na naše asi 800, trojnásobná kapacita. Kamoš mi tam ukazuje další věci na foťák, jako předsazovací čočku po zvětšení záběru, a polarizační filtr. Ten filtr doma nějak pořeším, vypadá to jako dobrá věc. Redukuje to odlesky a vytahuje modrou oblohu. Nekupuju ale nic dalšího, potřebuju opravdu jen tu baterku.
Asi o půl dvanácté vyrážíme s kufry skrz kaluže a rozbité chodníky na krtka. Maličko zmoklí cestujeme na Changi Airport. Monča jako obvykle zmatená jak Gorro v Tokyu. Dvakrát přestupujeme, po třetí před letištěm. Mezi MRT a letištní halou jezdí vlak, co mu říkaj tramvaj, nemá řidiče a koleje. Má úplně normální pneumatiky. Nu což. Na letišti po odbavení zavazadel zkouším internet. Zas ten tajemný FreeInternet@SG. Zkouším se na to napojit, ale chce to poslat SMS na singapurské číslo. No nic.
AirAsia letí na čas. Po přistání na letišti v BKK nastává úkol, jak se co nejlevněji dostat do Pattaya. Nějaký novoty, musíte do fronty, organizátorce říct kam chcete. Cenu nikdo neříká. Tak obvyklé „how much“. Taxikář vyhrkne 850, v zápětí vědom si svého omylu dává 1000. Začíná dohadovačka, prý do Pattaya to stojí 1200 a opačně 850. Když mu říkám, že je to stejná cesta, jsme vykázáni z fronty kam nás zatím taxikář zpět odvedl. Zkoušíme jinou, tam se začíná na 1300THB. V další zkouším 1100 a taxikář kývne. Ovšem kousek za letištěm tam taxikář něco šmudlí, auto ztrácí výkon. Šmudlí dál a zase jedeme. Zcela náhodou jsou hned u dálnice , něco jako garáže, zajíždíme tam a auto vypovídá poslušnost nadobro. Divné. Taxikář nás přesazuje do jiného auta, bez označení taxi, řídí starší paní, na ceně se nic nemění ale musíme hned zaplatit… . No co už tady kdesi v polích… . Platíme. Cesta je to dlouhá. Když už to vypadá že jsme v Pattaya, zácpa jak hrom. Hodinu krokem, přískoky mezi semafory. On je ten festival jako loni. Něco jako Sázavafest ale všude plno stánkařů a lidiček. Bary jsou plné thajek čekajících na.. no asi se chtějí bavit. Necháváme se vyložit u Leku a pak klopýtáme přes smrdící kanály.Levný hotel co měla vyhlídlej Monika je plný. Takže klopýtáme zpět. V leku je volno jen na Big Room, za 1800. To ať si nechaj. Hned vedle masérna, Monika si vzpomíná, že taky nabízejí ubytování. Volno mají 650/noc. Berem. Čtvrté patro, bez výtahu, kufry nesu sám. První pohled do pokoje je rozpačitý. Jenže je asi tak 4x tak levnější než to, v čem jsme byli minulých 8 nocí. Klimatizace pomalu vyfoukává 30stupňů někam na střechu a nám se to začíná líbit. Pokojík taková popelka. Není to první světová skupina, ručníky a prostěradla nezáří novotou, jsou malinko zaprané, ale za ty prachy.. .Vydáváme se na Beach road, kupujeme nějaký ty pouliční pochutiny, lístky do Ban Phe a jdeme na masáž nohou. Moniku masíruje stejná jako loni. Zkouším se ptát, jestli si na nás z loňska pamatují, ale neumí anglicky. Prý nepamatují, říká překladatelka. Po masáži na pokoj a jako obvykle všechno dobíjím. Pouštím mobil a přichází zpráva, že mě vítají v Singapore, mám vytočit *777 a dostanu kód na FreeInternet@SG zdarma. No to brzo teda.
Den 8 Blížíme se k polovině.
Vzbudili jsme se 10 minut před budíkem. Sotva jsme posnídali tousty, sbalili si věci, už volali z recepce, že transport je připraven. Cestou nabíráme nějaký neidentifikovaný batůžkáře a v Jomtien dva páry rusáků. Šmejdi jsou všude. Pasmatri pasmatri. Borec vedle mě se roztahuje na židli, klimatizace nějak pokulhává, jedeme asi dvě hodiny. Vyložínás u nějaký základny, zaplatíme vstup do rezervace, vybaví nás nálepkami a pokoušou nás komáři. Za chvíli zavelí a skupina se sune na loď.
Pěkně to houpe. Přistání na pláž není možné, je tu mělko a tak nás přesazují na ponton. Dobrodrůžo.
Na pláži nás odchytili, provedli a ukázali místnůstku za 800THB. Hmm, no nic. Když však řekl, že na lepší pokojík nám vzhledem k 8mi nocím udělá slevu z 1200 na 1000, nebylo co řešit. Převlíkáme se do plavek, vyrážíme na obhlídku okolí a na pláž. Monča konstatuje, že půlka obydlíček tu nebyla. I na samotné plážičce. Předsatvoval jsem si to méně zastavěné. Na pláži v restauraci absolvujeme oběd. Já si dávám Pad Thai Noodles with chicken, Monika se seafůďákama. Nebolí mušle, kalamáry a krevetky. Moc dobrý ale moc mastný. Příště ne Pad Thaj ale jiný typ. Opravdu mi nudle už nejedou, pokukuju po nějaké rybě. Přiobjednávám si lemon juice. Dobrej ale ne jako na Phi-Phi, po tom se mi křivila huba, tady je to normálně sladký. Na pláži uzurpujeme lehátka a začínám si číst detektivku. Konečně veget. Od babky plážové prodavačky kupujeme ananas a jakýsi oříšky. Ananas dobrej, oříšky taky. Pražené, ale nevím co je to zač. Anglicky uměla akorát peníze. Jméno pochutiny kuňkala thajsky. Za chvíli jsem přežrán. Zalízá slunce a asi okolo páté jdeme zpět. Už ani nevím co je dnes za den. Asi neděle, z ostrova odjíždí víkendoví turisti.
Pokojík je pěkný, klimoška tiše přede, komáři bžoukají. Provádím lov a hubím je všechny. Později šplíchám do dálnice mikromravenečkům OFF a ti si hledají cestu jinudy. Přišel se na nás škvírou mezi stropními panely podívat malinkej gekonek.


Den 8
Relax . Ráno měli zavřeno v obchodě. Sehnali jsme jen ochucené mléko, tousty a oplatky. Tousty suché, bez ničeho. Uvařil jsem kávu. Vyrazili jsme na pláž. Ležíme na lehátkách, pozorujeme okolí, posloucháme fajn hudbu. Kolem poledne si dáváme jedny nudle. Ty rozblemcaný, z rýže. Po obědě dobyli pláž švédi. Né že by ji obléhali jako Špilberk, ale vyskytla se tam taková podivná partička. Stará paní, krycí jméno růžovka. Má ke spodnímu dílu plavek přimontovanou růžovou sukýnku. Neustále ji ždíme roztřepává a natřepává. Pak je tam pár. Ona, taková normál seveřanka, světlé vlasy, modré oči, on pokérovanej, panděro větší jak já, v každé bradavce náušnici s barevným korálkem. Na tyto věci jsem konzervativní. No a pak rodinka. Tatík blonďák, pořád spí, mamina, asi sestra předchozí obletuje dvě dětičky. Dětičky mě mírně kazí idylku. Poletují pořvávají , používají podivné spojení hlásek na které nejsme zvyklí. Ležení mají o 15 metrú dál, ale hrajou si pod verandou zrovna tam, kde my sedíme. Chudákovi plážovému retrívrovi vylili lavórek s vodou na pití a používají ji ke svým stupidním hrám. Lavórek je jeden a děti jsou dvě. Mamina lítá mezi nima a dělá jim soudce. Konejší toho, kdo momentálně bulí. Holčina si hraje s lavórkem, a odbíhá kamsi k moři za maminou. Klučík objevuje nevyužitý lavórek,a plní ho pískem. Odbíhá se k moři „umýt“ . Při běhu tak rozkopává nohama, že je to zbytečné. Než doskáče zpět, je celý od písku. Mezitím se vrátila holčina a kouká po mě, jestli jsem jí snad nenaplnil lavórek písečkem. Dělám že nic, ona ho vysypává. Vidí to klučík a tropí hysterický záchvat. Holka dostane přes zadek. Tropí hysterický záchvat. Vysvětluje jak je to s lavórkem. Mamina je zmatená. Klučík je ponechán s lavórem, pobíhá k moři jak pomatenej. Spadneš, debile, myslím si. Klučík ztrácí o lavór zájem a hraje si s mušlema, které donesla mamina jako usmíření po svém necitlivém a nesprávném rozhodčím jednání, založeném na důkazech kdo víc brečí, tomu je ubližováno. Klučík s holčinou vyřvávají, otáčím se a házím odporný pohled. Mamina je tiší. No proto. V tom klučík vybíhá asi 20 cm od mého lehátka, trajektorie pohybu jeho palce protíná existenci kamene, který tam již nějakých těch tisíc let „bydlí“ a neštěstí je na světě. Půlka nehtu v čudu. V první chvíli si mnu ruce, Dobře ti tak. Nemáš lítat jak splašenej. Krev, řev a aktivita celé invazní jednotky ve mně ale nakonec to ošklivé já potlačí a tlumočím od Moniky, co s tím mají udělat. I ten detail s prezervativem. Kóča od naušničkáře se ptá jestli natáhnout až ke kotníku.. . Šmarjá sou ti lidi blbí, nebo co ? Předvádím pohybem na imaginárním tělese to, co měla Kamila na palci. Monika dokonce vyráží pro lepší obvaz, než se však vrátí, invazní jednotky zatroubí k ústupu a pláž už je zase jen moje. Teda naše a sem tam nějakýho čokla. Kolem půl páté se stíny prodlužují a my odcházíme. Monika si dává masáž. Já při pohledu na seschlou stařenu, vyvěšuji bílý prapor a troubím k ústupu. Okupuji plážové lehátko a čekám na Moniku. Nakonec přišel nějaký místní hoch, ptal se na číslo pokoje, nebo kde jsme ubytování. Asi si vedl nějakou statistiku. Jelikož mě nenapadal nějaký rozumný způsob, jak mu to vysvětlit, dohodli jsme se, že mu ukážu klíč. Žejo, já nemám ponětí jak to popsat česky, prostě jdu po pláži a až to poznám, zahnu mezi hospody. Na pláži cestou zpět už sledujeme vystavená jídla. Já už mám z minulého dne předvyhlídnutý steak z lososa. Vždy jsem to chtěl ochutnat. Monika už má vybráno na masáži, dostane nejlevnější nudle. Musíme šetřit. Můj steak stojí jak její masáž. K pití pineapple shake. Večeře v plážové restauraci byla příjemná, svíčka na stole vesele blikotala. Po obloze se převalují mračouni, odhadujeme, jestli zaprší nebo ne. Chutnalo nám převelice. Steak z lososa si už ale dávat nebudu. Sice chuťově vynikající ale moc mastné a takové surově rybovité. Z talíře od Moniky jsem dostal vše zelené – bambus, citronové výhonky a nějaký špenátek.

Den 9 Vzdor zádům spáleným …
Zatím mám spálenou opačnou stranu. Dnes nic zvláštního. Celý den na pláži byl přesto plný očekávání, jež bylo nakonec naplněno. Šikmooký pancharti, konečně přestali řvát a šli se převlíct. I s celou rodinkou se chystají k odjezdu. Divná věc. Celý den sedí v hospodě. Co tam dělají, nemám přehled. Pouze sem tam vyběhnou s foťákem vyfotit se. A za pět minut zase, stejné místo jen ruka víc nahoře. A zase. A zase s kloboukem, a s kloboukem a s brýlemi. Blbákov. Na oběd si dávám polívku s rýžovými nudlemi a zeleninou, Monika rýžové nudle v sojové omáčce. Polívku jím hůlkami. Teda vodu lžičkou, nudle hůlkami. Moc moc dobrý. Máme nový kámoše. Psy plážové. Retrívr se mnou vyhrabává kraby a chce, abych mu házel do moře písek. Jen vlezu do vody, už je u mě. Z baru moc krásně hrají přezpívané moderní, klasické i staré vály. Šijem na ně kulisárnu. Dáváme si PinaColadu, IceCofee a Singha Beer, nechávám tringoše. Zítra s tringošem předám i flash disk pro nahrátí MP3jek. K večeři jsme nezvolili nic originálnějšího než polévku s rýžovými nudlemi s kuřecím masem, Monika nudle v sójovce s chobotničkama.
Den 10
Během dnešní služby se nic zvláštního nestalo. Kromě příjezdu 5ti Němčourků. Z jednoho se vyklubal čech a u jednoho se vyklubala thajka.
Špatně nám vyprali prádlo, takže se to večer vydala Monika reklamovat. „Problem, this, this a this“ a pokud by nepochopil, byla odhodlaná mu to omlátit o hlavu. Mňančí nám tu kočky.
Den 11
Skupinka se v noci zřejmě ožrala. Léčí se kávou a kde čím. Bohužel jsou moc hluční. Jakmile se objeví s taškama, boucháme šampaňský (pokud bychom nějaký měli). Retrívr se s náma kamoší víc a víc. Má krycí jméno Blbík. Je lhostejnej na vše krom tří věcí. Umí dát pac, když někde hrábnu nohou do písku, pokračuje a hloubí tunel dál. A chytá písek který mu házíte do vody. Stačí nabrat směr k vodě a už se přiřítí a chce si hrát. Dnes jsem si poprvé a asi naposled vzal ploutve a brýle. Není to jak na PhiPhi. Skoro nikde nic, našel jsem pár malých mušlí a pak jednu větší. Určitě měla přes 5 kilo. Je trochu zašlá, vůbec nevím jak se z ní dělají ty, co se pak prodávají na trhu. No , ono je to jedno. Je tak těžká že ji dovézt nemůžeme, i kdyby se to smělo.
To je prozatím vše. Chystáme se na čtyřkolku (z bezpečnostních důvodů později) a řádění na vodním skútru si budu muset rozmyslet. Mějte se.


Naposledy upravil Luda dne 05 únor 2013, 15:10, celkově upraveno 14

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: KL, SP a Thajsko 13.3 - 1.4.2010
PříspěvekNapsal: 09 březen 2010, 07:18 
Offline

Registrován: 22 únor 2010, 07:09
Příspěvky: 5
failed :D


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz